Technika a ICT - Cherchez la femme !

Akademie HK PK, o.p.s. se důrazně ohrazuje proti lživému a útočnému e-mailu s přílohou „Všem, kterým není lhostejný osud dětí“, který se šíří na internetu
E-mail je kombinací polopravd, spojením spolu zcela nesouvisejících problémů a nepochopením odborné terminologie. Autor využívá mediální hysterie vyvolané kauzou odebrání dvou synů Evy Michalákové norskými úřady, aby vyvolal nedůvěru veřejnosti vůči projektu „Technika a ICT - Cherchez la femme ! Podpora odbourávání genderové segregace v Plzeňském kraji“, který realizuje Akademie HK PK, o.p.s. s přispěním prostředků z Norských fondů (konkrétně z programu Dejme ženám šanci).
Cílem uvedeného projektu přitom není nic jiného, než odbourávání stereotypů, které brání dívkám ve studiu technických a ICT oborů, tím, že jim představuje atraktivitu těchto oborů a ženy, kterým se v nich podařilo uspět. Projekt je plně v souladu s potřebami a zájmy České republiky, která podobné aktivity dlouhodobě podporuje. O konkrétních aktivitách projektu se můžete dozvědět více na webových stránkách http://www.zenyatechnika.cz/. Je zřejmé, že projekt vůbec nesouvisí s výše uvedenými mediálními kauzami ani s problematikou péče o ohrožené děti a je zcela nezávislý na politice Norské vlády. Jediné pojítko představuje spolufinancování z Norských fondů, které v rámci ČR zpravuje Ministerstvo financí (více o Norských fondech viz http://www.eeagrants.cz/ ).
Autor v e-mailu vystupuje jako rozhořčený rodič, který se ohrazuje proti tomu, aby jeho dítě podepsalo souhlas se zapojením do projektu, a dokonce uvádí 3 důvody, proč dokument nepodepsal. Přes zřejmou absurdnost těchto argumentů si dovolujeme na tyto argumenty reagovat a uvést vše na pravou míru:
1/“ Nechceme napomáhat stále ještě v CR částečně skrytě vytvářenému systému, kdy se podporují různé skupiny lidské populace. /GENDEROVÁ SEGREGACE/“
Autor zřejmě nechápe význam slova genderová segregace, což by nemuselo tolik vadit, pokud by si přečetl celý název projektu – projekt je totiž zaměřen na odbourávání genderové segregace (jak je ostatně v názvu jasně uvedeno), nikoli na její vytváření. Pro úplnost-genderová segregace znamená vysokou koncentraci mužů nebo žen v určitém sektoru trhu práce nebo v určitých povoláních. Ve vztahu k projektu jde tedy o to, získat více dívek pro studium oborů, které jsou dnes chápány jako čistě mužské, abychom zajistili dostatek kvalifikované pracovní síly pro obory, ve kterých akutně chybí. Nic více nic méně.
2/“ Nechceme, aby soukromá data jako jméno a datum narození dcery bylo bez našeho a jejího souhlasu jakkoliv využíváno a zneužíváno.“
Autor reaguje na nutnost vyplnění souhlasu se zapojením do projektu a v jiném místě uvádí, že již pouhým vyplněním je porušen zákon c. 101/2000 sb. o ochraně osobních údajů. Je tomu však přesně naopak. Podepsání souhlasu je nutné právě pro to, aby tento zákon porušen nebyl (viz § 5, odstavec 2 výše uvedeného zákona). Obdobný souhlas je nutný pro všechny mimoškolní akce, kterých se děti účastní, a využívá se
pro všechny aktivity bez ohledu na to, kdo akci organizuje či financuje. Veškeré informace jsou v souladu se zákonem využívány pouze pro účely evidence a prokazování vynaložených nákladů v souladu se schváleným účelem dotace a v žádném případě nehrozí jejich „využívání či zneužívání“ jak se autor obává.
3/“Nechceme se podílet na projektech Norských fondu podporujících vznik JUVENILNÍ JUSTICE v CR“
Jak bylo uvedeno výše a jak je zřejmé již z názvu, projekt je zaměřen na propagaci technických a ICT oborů, justice se tedy vůbec netýká ani týkat nemůže, natož pak justice juvenilní.
Pro úplnost doplňujeme, že Norské fondy jsou primárně zaměřeny na snižování ekonomických a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru a drtivá většina prostředků z Norských fondů putuje na zdravotnictví, vědu a výzkum a životní prostředí, ačkoli skutečně existuje také program zaměřený na ohrožené děti a mládež. Zda některé z projektů, financovaných z tohoto programu, skutečně přispívají ke vzniku juvenilní justice, nedokážeme a nemůžeme posoudit, ale i pokud by se tak opravdu dělo, rozhodně to nesouvisí s politikou Norských fondů jako takových a již vůbec to nesouvisí s projektem „Technika a ICT - Cherchez la femme ! Podpora odbourávání genderové segregace v Plzeňském kraji“, který realizuje Akademie HK PK, o.p.s. !!

MÝTUS Č. 1: ŽENY NEMAJÍ „BUŇKY“ NA TECHNIKU
Často se setkáváme se stereotypem, který vysvětluje nízké zastoupení žen v technických a ICT oborech odkazem na přirozenou (biologickou) odlišnost mužů a žen. Většina z nás se jistě ve svém životě setkala s tvrzeními typu „dívky nemají buňky na matematiku“. Tento stereotyp vysvětluje nepřítomnost dívek v těchto oborech jako přirozenou a tak v podstatě jako nezměnitelnou. Pokud se ale skutečně podíváme na evidenci o odlišných „buňkách“ mužů a žen, otevírá se nám trochu jiný obrázek. Výzkumy zaměřující se na odlišné kompetence dívek a chlapců týkající se například prostorové představivosti či výsledků v matematice ukazují, že se jedná o dovednosti, které nejsou neměnné či vrozené, ale naopak o dovednosti, které je možné systematicky rozvíjet. Studie Sorby a Baartmans1 například ukazuje, že dívky po absolvování kurzu prostorové představivosti dosahovaly v jejím testování stejných výsledků jako chlapci (ačkoliv před absolvováním kurzu byly jejich výsledky v průměru třikrát horší). Tato dílčí studie ilustruje, že řada z dovedností, které jsou v laickém uvažování automaticky ztotožňovány s biologickými predispozicemi, jsou výrazně ovlivněny způsobem vzdělání a patřičným tréninkem. Například ve Spojených státech můžeme během posledních třiceti let pozorovat nárůst poměru dívek dosahujících nadprůměrných výsledků v matematice vůči chlapcům. Tento dramatický nárůst počtu dívek, které mají „buňky“ na matematiku v tak krátkém čase těžko vysvětlíme odkazem na biologická vysvětlení. Je tak na místě se domnívat, že nízký počet žen v technických a ICT oborech je způsoben spíše společenskými bariérami. O tom ostatně svědčí i nedávná studie publikovaná v časopise Science2, která ukazuje, že existuje statistická souvislost mezi mírou rovnosti mužů a žen ve společnosti a výsledky, které dívky dosahují v matematice. Zdá se tak, že dívky v zemích, kde mají ke svému rozvoji mnohem svobodnější prostor, rovněž „objevují“ buňky na matematiku. Zastoupení žen v technických oborech tak do výrazné míry rovněž odráží postavení žen ve společnosti a předsudky, které vůči jejich schopnostem panují.

MÝTUS Č. 2: VŠICHNI ŽÁCI MAJÍ STEJNÉ MOŽNOSTI – POKUD BY ŽENY CHTĚLY STUDOVAT TECHNICKÉ OBORY, TAK JE STUDUJÍ
Tento mýtus tvrdí, že dívky se na technické obory nehlásí prostě proto, že je nezajímají. Předpokládá tak, že uvažování o naší další pracovní kariéře je naprosto svobodné a odvíjí se pouze od individuálních dispozic daného žáka/-kyně. Ačkoliv mají studující formálně svobodnou volbu dalšího vzdělávání, tato volba je vždy činěna v rámci prostředí, které některé z těchto voleb činí méně pravděpodobnými. Naše společnost stále pracuje s představou odlišných dovedností, rolí a společenských úloh mužů a žen. V takovémto prostředí jsou následně některé volby problematizovány. Technické obory jsou společensky vnímány jako tradičně mužská odvětví. Tato skutečnost se může promítnout i do vztahu dívek k těmto oborům. Zjednodušeně řečeno, dívky obtížněji vidí samy sebe v rolích programátorek či strojních inženýrek, podobně jako chlapci do svých úvah o budoucnosti obtížněji začleňují možnost, že by mohli působit jako učitelé v mateřských školkách či zdravotní bratři. To neznamená, že by v těchto oborech neuspěli nebo by pro ně nebyly vhodné. Vyrůstají ale ve společnosti, kde jsou některá odvětví stále vnímána jako spíše ženská či spíše mužská. To se tak nutně promítá i do jejich vlastních představ o tom, která povolání jsou pro ně jako pro dívky či chlapce vhodná. Empirické výzkumy přitom ukazují, že zájem dívek o technické obory se výrazně zvyšuje v případě, že se setkávají s nestereotypními představami o kariérách vhodných pro muže a pro ženy a s příklady žen, které v těchto oborech uspěly.

MÝTUS Č. 3: ŽENY NEJSOU V TECHNICKÝCH OBORECH POTŘEBA
Technické a ICT obory sehrávají klíčovou roli pro ekonomický růst země a její konkurenceschopnost v globálním světě. Poptávka po kvalifikovaných pracovních silách v těchto oborech neustále roste a v České republice v současné době převyšuje i nabídku takto kvalifikovaných odborníků/-nic na pracovním trhu. Ženy v tomto ohledu představují nevyužitý potenciál technických a ICT oborů. I proto Evropská komise v nedávné době podnikla několik klíčových aktivit, jejichž cílem je zvýšit počet žen v těchto oborech. Absence žen v technických oborech odráží i míru stereotypních představ o tradičních rolích mužů a žen. V tomto kontextu se tak míra zastoupení žen v těchto oborech stává i indikátorem míry rovnosti mužů a žen ve společnosti. Ženy zároveň do těchto historicky dominantně mužských oborů mohou přinášet nové pohledy a impulsy.

MÝTUS Č. 4: ŽÁDNÁ SPECIÁLNÍ OPATŘENÍ PRO ZVÝŠENÍ POČTU DÍVEK V TECHNICKÝCH OBORECH NEJSOU POTŘEBA
V mýtu týkajícího se odlišných aspirací dívek a chlapců jsme si ukázali, že výchozí pozice dívek a chlapců pro studium technických a ICT oborů je odlišná. To se netýká ani tak jejich „vrozených“ dispozic jako spíše představ, které ve společnosti panují ohledně vhodného typu kariéry pro muže a ženy. Jinými slovy, postoj dívek ke studiu technických oborů je výrazně ovlivněn přetrvávající stereotypní představou, že se jedná o mužské profese a že pro ně jako pro dívky toto prostředí není vhodné a nemají pro takovouto práci ani patřičné dispozice. V tomto ohledu je tak logické, že výchova dívek v prostředí, které zdůrazňuje možnost úspěchu dívek v této oblasti a podpora jejich technických dovedností, může sehrávat klíčovou roli v jejich rozhodnutí takovýto obor studovat. Nacházíme empirické studie, které ukazují, že zájem dívek o technické obory se zvyšuje v momentě, kdy měly možnost setkat se s příklady žen, které v těchto oborech uspěly. Například ve výzkum Plant a kol. došlo k výraznému zvýšení zájmu dívek na středních školách pokračovat ve studiu technických a ICT oborů po tom, co absolvovaly setkání se ženou, která v těchto odvětvích uspěla a představovala ho nestereotypně jako obor vhodný i pro ženy.3 Kristelová ve svém výzkumu z českého prostředí ukazuje, že dívky mají často zkreslenou představu o náplni ICT profesí a vnímají ji jako práci vhodnou pro kluky. Po absolvování workshopu, který představoval různé možnosti této profese, však o další studium oboru začaly projevovat větší zájem.4 Tyto výzkumy tak shodně poukazují na to, že aktivity vedoucí k představení technických oborů jako prostředí, ve kterém dívky mohou uspět a které pro ne může být zajímavé, může sehrávat klíčovou roli při zvyšování zastoupení žen v těchto oborech.

„Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů. Prostřednictvím Norských fondů přispívá Norsko ke snižování sociálních a ekonomických rozdílů a posílení vzájemné spolupráce v Evropě. Podporuje především ochranu životního prostředí, výzkum a stipendia, rozvoj občanské společnosti, péči o zdraví, děti, rovnost žen a mužů či zkvalitnění justice. Program Dejme (že)nám šanci podporuje rovné příležitosti žen a mužů v pracovním i osobním životě a prevenci a pomoc obětem domácího násilí v České republice. Spravuje ho Nadace Open Society Fund Praha, která od roku 1992 rozvíjí hodnoty otevřené společnosti a demokracie v České republice.“

Norway grants